VEČERNÍ ROZKAZY.

VEČERNÍ ROZKAZY.
Ty jsi dnes neviděl, jak slunce zapadlo do fialových vln horoucích dálek? Věř, jak se nížilo, vždy větším květem plálo a nebe zažehlo požárem válek. Oblaka hořela jak zapálené doly, z nichž není východu po katastrofách. Čís rozmar nebo hněv v plameny sypal soli, by barvy sršely z nich v mocných strofách. A k čemu nebesa mám tobě přirovnati, bys vetchý obraz měl zašlého zjevu? Toť vřesy ohnivé, jichž kytku chci ti dáti i s rythemrythmem hromovým vzdorného zpěvu. Však vyjdi z jizby své, na hory pospěš za mnou, já slunce zadržím na malou chvíli. Po cestě k světlu jdi! Ne do tmy cestou klamnou! Těch na cíl neptej se, kdo slunce pili! Šat strhni zbytečný, bys pododalpodobal se vánku, jež kolem okenic jde neslyšený, by chorých nebudil v nejsladším prvém spánku a pouze šepotem navštívil ženy. Dech slunce ucítíš, až potkáš pozdní stáda, jež z pastvin na stráních spěchají domů. S nimi se nevracej! Většího tepla střádá ti teskné srdce mé v hovoru stromů! Kol dívek pospíchej, jež ve slunci se vzňaly a všechny panensky ti voní lesem,lesem. Jim nevěř, nevěř jim, když písní tebe šálí: „V nás slunce zapadlo, je v těle nesem!“ 53 Nedej se zastavit’, až uzříš kvésti hlohy, jež dí: „Jsme jediný kvetoucí paprsk bílý.“ Však u skal potkáš-li snad zatoulané bohy, změř bez milosti hned své s nimi síly! 54