ŽÁRLIVÁ.

František Taufer

ŽÁRLIVÁ.
Chtěla bych být rukou, jež ti koně sedlá, hřívu zkrášluje mu vonnou kyticí; čabraku jak rubáš bělostnou bych spředla, tvého komoně bych nad propasti svedla: u tvé mrtvoly chci zřít’ se, vinnici! Chtěla bych být’ mostem přes bystřici kalnou, mostem propadlým do tmy a v jekot vod, a když v noci za Ní spěcháš v nivu dálnou, náhle rozevříti svoji náruč žalnou: ó, sem nevstupuj, jsem k smrti příkrý schod. Chtěla bych být’ svolujícím pohleděním oka Jejího, když rozhrnuješ šat, v němž tě čekala, rozpalována sněním, než jsi přišel, oddána ti pomyšlením: číší zoufalství ať je ti rtů mých chlad. 23