NEOHROŽENÍ.

František Taufer

NEOHROŽENÍ.
Když vstali, jitrem vzbuzeni, by táhli dobýt’ slávy, výhrůžná slova na vratech, napsaná uhlem shlédli: „Ohnivý kohout na střeše! A v poli vaše hlavy!...“ Jen v oči sobě pohlédli a kdo ví, jestli zbledli. Hned každý na kůň usedl, loučil se beze stesku. Když tak, nač bránu zavírat’! Kdo hlavu chce, ať střílí! Jsou přece druhy požárů, jsou kamarády blesků, a jejich střela ohnivá se nevyhýbá cíli... Když jeli polem kvetoucím, zastřeni mračnem prachu, slyšeli z hloubky úvozů nepřátel krevních hesla. Však nikdo k hřívě komoně se nepřichýlil v strachu. Buď jak buď! V před! A před nimi se ptačí hejna vznesla. A noc když ve tmách ztracená jim tvrdá lože stlala, slyšeli kroky nepřátel, jak hlídka smrti šla by. I zapálili hranici, by pomstu k vraždě zvala. Před ni se terčem postavil, kdo mnil se býti slabý! 36