TESKNOTA V SAMOTĚ.

František Taufer

TESKNOTA V SAMOTĚ.
Kdybych věděl, zda tu někdo šel přes pole, ó pole rozorané, ať již mlčel nebo píseň pěl, kráčel zvolna nebo rychle spěl, v obzory se ztratil zotvírané, šel bych věrně za ním. Kdybych věděl, že je pekla plam jeho duše, otrávená žitím, nebo že je satan mocný sám, silný zlem a neustálý klam, šel bych za ním, i když vím a cítím, že své srdce zraním. Kdybych věděl, že má teprv žít’, až tmy lstivé skryjí cesty jeho a jen očí uhrančivý svit noc jak hvězdy bude v sobě mít’: na něho bych čekal, neznámého, do jitřního času. Kdybych věděl, které ze všech jmen vyvolil své duši za znamení, v něž by vtisknut’ byl i jeho sen, volal bych je, ať od skalních stěn vstříc mu letí jako bouřné hřmění pozdrav mého hlasu. 25