A PŘECE PŮJDU.

František Taufer

A PŘECE PŮJDU. (Z. K.)
A přece půjdu bosa chladnou travou... Kol lomenice vítr vztekle kvílí podzimní elegií nelaskavou, výčitku marnosti mi truchle sdílí. Naslouchám v síni s nachýlenou hlavou, jak divé vteřiny do věčna pílí, jak se stromů se řine písní štkavou pobledlé listí, hlasy dálek šílí. Však ve mně zrají krutá slova vzdoru a výsměch vítězný nad umíráním, nad zimou, jež mne přistihuje choru. Po cestě známé v náruč tvou se nedám: ba k neschůdným a zasněženým stráním, kde pod závějí s růžemi se shledám. 24