PÍSEŇ HLEDAJÍCÍHO.

František Taufer

PÍSEŇ HLEDAJÍCÍHO.
Mně smavé jitro dělo: „Vstaň a rosou jdi po lučině pro květ žití vonný!“ Však než jsem vstal, šel jiný nohou bosou, lučinu posekl mi ostrou kosou a slavné chvíli odzvonily zvony. Poledne volalo: „Duch tvůj buď plamen, jenž v paprscích jde do věčnosti světla!“ A sotva přešlo, nejsem víc než kámen, než skála, potopená v mocný pramen, jíž v boku ani protěž nerozkvetla. Děl večer lichotně: „Ó zpívej, ptáku, zazpívej píseň nesmrtelnou o mně!“ ...Ba není do zpěvu, mně, bouřliváku; bludičky tančí, kynou mému zraku: mne ani matka neupoutá v domě!“ A noc již nemluvila. Pouze stínem mne objala a nad propastmi vedla. A když jsem, spitý touhy hořkým vínem, zjev ženin volal: „Přijdi, na vždy splynem!“ dát tělo slíbené mi nedovedla. 6