VLÍDNÝ POHLED.

František Taufer

VLÍDNÝ POHLED.
Hospodář vyšel do polí a zamyšleně stanul nad pozdním tichem nesmírné zorané rozlohy, kam odpolednem říjnovým podzimní vítr vanul odnikud, z dálek, z neznáma, z hluboké oblohy. Své vlastní srdce slyšel bít’ rythmickým rázem cepů a myšlenkami smavými byl bohu podoben, jenž pro tajemství dívčích těl, opojnost vinných sklepů na zemi chudou sestoupil, jsa révou ozdoben. Samota kolem mlčela a chvíle němé pluly v závojích šedých oblaků propastnou tišinou, a když je ruce větrné lehounce rozhrnuly, zas mračna jiná opáčně letěla výšinou. Pod nebem oheň pastevcův o nebes ohni bájil, jenž v létě tančil nad polem a v lásky žádosti stlal měkké lože lučinám, v plod jabloní se stajil, dal růži teskným zahradám a rozkoš mladosti... Šel zadumaný hospodář po mezi krokem klidným, a když byl téměř za humny své rodné dědiny, se ještě jednou obrátil a pohleděním vlídným zobjímal brázdy široké, lán černý jediný. 50