NÁVRAT.

NÁVRAT.
Již vraceli se domů zástupové z daleka požehnaných polností. Zapadlo slunce. Ale noví dnové z hlubiny povstanou a dary žňové do brázdy položí nám v hojnosti. Dým ohnišť stoupal v nebe zrůžovělé, utichly zvony, kamsi zapadly. A děti slyšely, jak noc si stele podušky temnot v lože osamělé a strašidlo jak mává chapadly. A děti viděly, jak dračí oči svítily tajuplně ve žlebech. Je ztracený, kdo sveden ve žleb vkročí: s divými žínkami se v kole točí, v objetí jejich mře jak v plamenech. Tož neváhej, sic uteče ti tlupa a tlama krvavá tě zhltne v ráz. V pozadí noha strašidelná dupá, ohnivých koz tam běhá celá kupa, zlým trpaslíkem stal se režný klas. Myš malá vzrostla skoro na obryni, lasička běží brázdou hrozivá. Zelený koník divé skoky činí a z bažiny, již vrby vetché stíní, zpěv žabí nevlídně se ozývá. 48 Kdes na rozcestí oběšenec čeká a na kříži tam visí člověk živ, z ran otevřených čerstvá krev mu stéká. Je Záhořovým ložem tráva měkká, tisíce jedů proudí v dechu niv. Zlekané dítě hledá matku svoji, jež zvolna kráčí mezi ženami, a ruku její chopí v nepokoji. Však vidin dav se neustále rojí, že kraj se změněn zdá a neznámý. 49