VSTUPNÍ SLOVA.

František Taufer

VSTUPNÍ SLOVA.
Skryj, neznámá, své oči pod závojem a pokyň rukou, odmítavou perutí, ať vzdálím se: chci tebe dobýt’ bojem, vítěznou kořist se rtů vzdorně vezmu ti. Mně nechoď vstříc, až s jižních větrů hudbou vyzvání mého slova k tobě doletí. Tě nechci něžným darem. Buď mi sudbou, jež krutou bolestí mou všednost posvětí. Jdi přede mnou a naplň nebezpečím a hrůzou bouří všechen budoucí můj čas, ať v poušti samot v nejistotách klečím, až v němé ticho zazní věčnosti mi hlas. Na místa nejvyšší ledové skály mne veď a přede mnou oblakem bílým pluj, a ohně života, jež ve světech se vzňaly mi slibem červánků na nebi zobrazuj. Mé cesty zmať a přelom v křižovatky, stoč v hloubku výšin těžké spirály mých drah. K tvých očí světlu ať jdu nocí zmatky, ať propast smrtelná je k tvému chrámu práh. O tebe bojuje chci zvítěziti nad temně hřmícím hymnem nespoutaných sil, a z tvého klína símě všech jar vzíti, bych na poli je proti vetru rozhodil. 5