S těžkým srdcem, s péčí mnohou na lících
sešli jsou se města páni v Račicích.
Písmo velké od úřadu přišlo sem,
s veleslavným c. k. vlády výnosem:
„Město vaše historické – bohužel! –
cop a frak váš při pokroku zadržel.
Staré vady, nečistota, šlendrián
hledí, straší doposavád ze všech bran.
Protož ráčí navštíviti na jaře
město, faru, purkmistra i faráře
vládní rada jménem země, zákona
a ten všude přísný dohled vykoná!“ –
Radní páni hrůzou bledli, chvěli se,
jako by už „nos“ tu ležel na míse.
V mysli mžikem proletěli města plán,
a tu povstal, ostře mluvil konšel Jan:
„Já to, milí sousedové, dávno řek’,
kolem nás že mají všude jinší věk.
Co nám řekne milostivá vláda jen,
až přijede na Račice v bílý den?
Ode mne až k domku ševce Závory
leží bláta věru celé prahory;
geolog by skoro nabyl víry té,
že jsme lávou Herculanum zalité.
Před dvaceti ovšem roky předkové
moudře dali usnešení takové:
‚Dá-li bůh a všecko bláto zkamení,
dá se z něho městu dělat dláždění!’ –
Považte však, kdyby mělo náhle shnít,
co se pak má s dlážděním a městem dít?“
Konšel sedl, v udivení každý stál,
žasnul, trnul, čas však pořád letěl dál.
Budoucnost je nade městem truchlivá, –
a kdo ví, co ještě osud zakrývá?
„Ano,“ řekli, „bláto musí z města pryč,
kde však na to, boží rány! vezmem rýč?“
A zas hrozil myšlenek se stavit proud,
leč tu jal se konšel jiný ústy hnout:
„Žádných rýčů! Spravedlnost odvěká
dala nám sem do šatlavy člověka;
vraždil, loupil, darebák byl, vězte to,
purkmistrovi kamna odnes’ na leto.
Co s ním počnem? Nezná dosud ortele,
hrachu sněd už tři v žaláři věrtele.
Suďme nad ním; smrti hoden dávno jest,
čekan se však sbořil, kam ho máme vést?“
Jiskra padla, z jiskry oheň hned se vzňal
a na rozích časně z rána ortel stál:
„Ohlášení všem, kdo zaplatili daň –
a kdo dosud nezaplatil, čísti se to chraň!
Z Javorníka Nepomuckých Vavřinec,
lotr, vrah a všeho druhu zločinec,
podle řádu města Račic ctihodných
propadl jest smrti za mnohý svůj hřích.
Učiněno magistrátu snešení,
aby takto vzal své bídné skončení:
byť by nad ním Bůh se musel rozplakat –
on nám musí bláto v městě prošlapat!“