Cože vzdycháš takto přehluboce

František Sušil

Cože vzdycháš takto přehluboce Milá máti, drahá vlasti má? Jaká tebe hněte žalost zlá, Že jdou slzy tobě v každém kroce? „Ohleduji lid svůj v každém roce, Jak o vlastní blaho svoje dbá; A on sobě pořád přízi tká, V jejíž zmotky zle se pozamoce. K osnově on přičinuje outek, S takou však se nepovahou vrtí, Jakby tkal jen k upravení loutek. K marnosti on loučí nedosnažnost, Outek – bujnost, osnova je bažnost, A z nich plátno? Což leč rubáš k smrti?“

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

20. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  2. Ze studií k „Štěstí“. III. (Josef Svatopluk Machar)
  3. STAŘENČIN ODKAZ. (J. B. Polom)
  4. BALLADA 8. (Jiří Mahen)
  5. Pavučinka. (Augustin Eugen Mužík)
  6. NÁŠ ŽIVOT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. KRÁL SÁVA. (Vítězslav Hálek)
  8. Na „našem“ hřbitově. (Herma Pilbauerová)
  9. Pětileté Mince. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  10. Žebrák. (Hanuš Věnceslav Tůma)