Slavík.

František Kyselý

Arcibiskup Lohel položil brk stranou, s povzdechem zved’ hlavu vážně zadumanou. Utěšený Strahov, opatem kde býval, na mysl mu přišel jako světla příval. V luznou zahradu tam zahleděl se v duchu, odkudž Prahu vidět plnou krás a ruchu. Vzpomněl, že tam často slavík klokotavý trud a zádumčivost vypudil mu z hlavy. Pozvedl se Lohel, foliantů nechal, za slavíkem vábným ke Strahovu spěchal. Opat Kašpar, bratří byli udiveni: „Dávno prchla doba slavičího pění.“ Lohel trval na svém a houf bratří bílý nad strání s ním used’, jež se k Praze chýlí. Obzor nad Prahou byl teskný, zamrtvělý, vítr vál a mraky na nebi se tměly. Stromy stály jako hořkým žalem němy, s korun žluté listí padalo jim k zemi. V malé chvíli s větve nad klášterní strání ozvalo se jemné, toužné klokotání. Čím dál dojemněji slavík pěl a jásal, jako by vděk jara velebil a hlásal. Opat Kašpar, bratří žasem oněmělí v příhodě té důkaz přízně Boží zřeli. Druhu druh čet’ v očích velkou víru svoji: „Vše Pán věrným skýtá, jižto se ho bojí.“ Dojat Boží lásky přelíbezným divem pokochal se Lohel v zpěvu čarotklivém. Vděčně k nebi na mžik zvedl oči jasné a pak pokřižoval ptáče libohlasné. Bez prodlení slavík zmizel v šeru stromů, osvěžen a šťasten bral se Lohel domů.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

745. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Varoň. (Antal Stašek)
  2. SVADLÁ RŮŽE. (Jaroslav Goll)
  3. Víla a jinoch. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  4. PŘI MĚSÍČKU. (Miloš Červinka)
  5. báseň bez názvu (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  7. Dva vojíni. (Svatopluk Čech)
  8. LESNÍ POTOK (Antonín Klášterský)
  9. Láska. (Pavel Josef Šafařík)
  10. XXXIII. Viděl jsem luzný kraj se stkvíti, (Gustav Pfleger Moravský)