PÍSEŇ ZTRACENÝCH.

Hugo Kepka

Jdem’ rok od roku tak a s námi kletby jdou – ať káry jinými dříči jsou taženy. Kdo zrodil nás a proč, je smutnou záhadou. Nám cíle mravných cest jsou povždy zamženy. Tož bylo tak, jak je. Teď resignace víc a chleba je, že v ráz se snadno pohltí. Kol doupat hejna jsou a dětí na tisíc. V nás vzrůstá tyranství a ženy rodit chtí. V té půdě všechno je. Kopáme do ní jen bosýma nohama a písně vyjeme, než každý jeden z nás padne tu zatracen a stejně s jinými bratrsky shnijeme. A rostem’, rosteme... Až někdy poleká se člověk úžasem, jak davy naše jdou. A mezi námi přece není Člověka. Kdo zrodil nás a proč – je smutnou záhadou.

Patří do shluku

švec, krejčí, bota, ušít, krejčík, střevíc, sklenář, šít, řemeslo, poplést

65. báseň z celkových 191

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Syčák. (Ladislav Quis)
  2. VENKOVSKÉ VERŠE (Stanislav Kostka Neumann)
  3. ZASE JINÝ ORTEL (Stanislav Kostka Neumann)
  4. PÍSEŇ TLUSTÝCH MLÁDENCŮ. (Adolf Červinka)
  5. III. Nechť i čas myšlénku velkou zvrátí, (Jaroslav Martinec)
  6. Meditace. (Beneš Grünwald)
  7. XIII. Místo. (František Zavřel)
  8. NÁHLEDY UROZENÉ PANÍ FABRIKANTOVÉ (Josef Svatopluk Machar)
  9. XXIII. 1620–19?? (Josef Svatopluk Machar)
  10. Pohádka. (Josef Svatopluk Machar)