PO PĚTI LETECH

Hermor Lilia

V zinkové řece na plochém roztoku slunce křehce šedá skvrna stínu stromového jako pevné dechnutí lpí. Plachta neslyšně otáčí se, klouže, šikmo zasněna. Rozklané stromky, zčernalé i v mládí, starobyle zpěněny světlem květovým. Totéž smutné rozloučení hraješ, sedavý prosebníku, jako po léta. Pobořená zídka sivě, planě plane, v šíru spící kámen vrhá trojboký stín. Tím kamenem prolamuje se pohled do tehdejšího omámeného máje a dále do vzdáleného dne dětství.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

743. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Vichr v lese. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Deštivé léto. (Bohuslav Květ)
  4. PO SLUNNÉM DNU (Antonín Sova)
  5. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  6. Noční skizza. (Alois Škampa)
  7. Mně stesklo se po máku červeném... (Antonín Sova)
  8. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Agónie večera. (Antonín Sova)
  10. VEČERNÍ STÍNY. (Louis Křikava)