Je čistý vzduch a jasnější je tón.
Strom u přístavu stojí Uetikon.
Já zapomněl, co bylo ještě včera,
a rozesněný hledím do jezera.
Vlny jsou čisté, průhledné.
Klid poledne –
Vše je tak lehké: život jako skon
v polední chvíli v Uetikon.
Lehounce parník po jezeře plyne,
lehounce les po svazích hor se vine,
lehounce dálka na pozdrav ti kyne.
Lehounce poutník cestou kráčí,
lehounce, zdá se, dřímou spáči.
Lehký jest úsměv neznámých lidí,
lehké vše, co zrak vidí.
Vyhnanci snů, zde v daleku
půvaby chápu útěku.
Setřást přítěž rodných hroud.
Uprchnout!
Jezerní vlny konejší svou písní,
šarvátky dne neraní, nepotřísní.
Zní jenom z dálky poeticky, jemně,
poslední výkřik rdoušené rodné země.
Sny máme, vábnou předtuchu
o příští kráse bez vzruchu,
veliké hymně klidného žití,
jíž budoucnost lze pozdraviti.
Vyhnanci snů, sním s vámi zde
o útěku, jehož nebude.
Půvabu nechci popřít, jenž vás tiší,
a neříkám, že role má je vyšší.
Jen mezi minulým a příštím bojem
chci chvíli mít ten dojem:
den je tak čistý, modré je nebe,
jasné a klidné vše okolo tebe,
jasné a klidné vše v tobě je.
Važ důvěry si, naděje.
Nemysli, snílku vzrušený,
že chvíle ty jsou sečteny.
Mezi minulým a příštím bojem
vyžij svůj čistý dojem.