BOHU BUDOUCNOSTI

Antonín Macek

Já miluji tě že jsi opuštěn ó Bože(Na) Nevkročil jsem v šeré chrámy a nenaslouchal pašijím(Na) a přece otvíraly se oči mé a bolest schvátila mne(Na) Bůh není vladařem(Na) je nejopuštěnější ze všech(Na) je profanován v chrámech a ubíjen poplván je v arsenálech(Na) je ze srdcí rván jichž dotknul se v blažené tvůrčí chvíli(Na) své lásky(Na) Je denně popírán a poplváván ve žurnálech(Na) jež zvučí chválou odpůrců jeho zabíječů lidí a lásky(Na) Dreadnoughty děla velkoměst doupata(Na) vysmívají se jemu(Na) špína i hadry zločin i sprostota slabost bída i umírání(Na) to dílo lidské ohromné dílo nestvůrné kapitálu a zotročení(Na) hlouposti zbabělosti(Na) směje se jemu(Na) Ó neznámý nejvyšší svol bych rety ubohými(Na) a neočistěnými žhavými uhly(Na) směl bolest svou i tvou vyřknouti řítícími se slovy svými(Na) o jiskru žití zaprosit tě v svůj život zmrazený stuhlý(Na) ó Bože Bože Kosmu věčných převratů Bože života i lásky(Na) Dík tobě za vášně ó sílo kráso sama(Na) dík za ta bolestná blažená vzbouření krve(Na) jež dopřáváš nejmenšímu ze svých tvorů(Na) a za dar nejkrásnější(Na) zřít tvoji tvář chvíli a směti pět píseň poznání tvého(Na) Necestou šel jsem V zapadlé kdes knize(Na) magické slovo náhle zasvitlo mi(Na) Já tebe nezřel v bělostné ni v azurové říze(Na) tys nebyl Mocný s blesky vichry hromy(Na) tys tichý vánek byl v nejnepatrnější van jsi se halil(Na) a já tě poznal v něm a v prach jsem sklesnout musil(Na) proud slzí nezadržitelný mé líce zalil(Na) tu celou bytostí svou jsem tvou strašnou hrůzně velkou jsoucnost zkusil(Na) A přec tak neznámý jsi ó velký nepojmenovatelný(Na) ó Bože magů(Na) Já nemohu líbat nohou tvých neb všecka úcta světa(Na) je paskvil ubohý úcty jež přísluší tobě(Na) Ne verši neslavím tě uměle jež zvučí(Na) jen děcka zajíkavý hlas je možný v tvojí přítomnosti(Na) ne v keři hořícím ne v hrůze jež lidi třást se učí(Na) ty v jiné vystupuješ svojí velebnosti(Na) Ty nejsi vinen mukami jichž plna je teď země(Na) neb dal jsi lidem vše cos měl sen krásy lásku i smrt bez bolesti(Na) Leč člověk nechápal tvých darů i zavrhl též velkost svého štěstí(Na) ó dárče života i krásy(Na) Tož dík dík za vše tobě I za ty bohy dávných věků(Na) za bohy lidi v jejichž tělech krásných(Na) kdys plála zoře lásky tvé a v nichž mluvils ke člověku(Na) za kouzlo nezapomenutelných dní slunných jasných(Na) za všecky květy jež stlal jsi k nohám i mne nehodného(Na) za zření jasné dobrého i zlého(Na) za zářný drahokam jejž vložils ve hruď moji(Na) jež srdcem zve se(Na) Mé odpusť odvaze že dílo ubohé to věnuji ti(Na) můj sladký fantome Neb nemožno být(Na) upřímný k lidem dícím dej nám co se líbí(Na) co pomáhá nám příjemněji život proživořit(Na) A nemožno mi těm se vyznat ze slabostí bolestí svých(Na) tak zřídka tryská z úst jich živý těchy pramen(Na) Zreglementovaní pořádní poslušní lidé(Na) zlatého telete oddaní služebníci(Na) Jak možno jimi býti(Na) a o Kosmu vědět(Na) Jak mohou chtíti být vladaři znajíce nekonečnost(Na) Jak mohou poskvrňovati a ničiti dílo tvoje(Na) jak mohou zhrdati dary tvými(Na) nejkrásnějšími dary tvými(Na) A dí že rostou když jejich válečné lodě brázdí oceány(Na) když chlubně zabodnou na pólech kusy hadrů(Na) a řeknou pyšně Není kouta(Na) na širé zemi kam by nevkročila(Na) již noha lidská(Na) Tys zjevil se jim dals jim určitou a krásnou(Na) odpověď na vše dals jim možnost všeho(Na) čím zkrášliti lze zemi každou chvíli žití stvořit jasnou(Na) člověka blaženého Tys z rájů nevyhnal jej tys možnost dal mu stvořit si je(Na) tys krásu práce dal mu i krásu nečinnosti(Na) ráj všude kde jen člověk šťastně žije(Na) A lidé v šílenství svém však rájů netvořili(Na) na nejkrvavějších bojištích jen lidské tlejí kosti(Na) a ze životů všech nejhorší je ten jímž lidé žili(Na) A také mnohým z těch již poznali tě(Na) ó dárče rozkoší života(Na) zdáti se bude že příliš vybledlá je tvoje gloriola(Na) že příliš smutný jsi a málo slibující(Na) a půjdou raději za těmi již náhražky slibují jim(Na) těch blažeností jichž ty jsi dárcem(Na) Jsem Pane zlomený leč nejsem pochybující(Na) o ráji tvém(Na) v bolestech svých cítím(Na) že třeba dát víc nemocným než obvaz na jich rány(Na) že třeba dáti jim nejsladší zanícení(Na) neb tvář země je smutná a jako zmírající(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

872. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIV. Píseň. (Xaver Dvořák)
  2. Písně svatební. (Milan Fučík)
  3. ODA NA BOHA (František Zavřel)
  4. Vězeň. (Otokar Březina)
  5. VZNEŠENÁ PANÍ. (František Sís)
  6. XXII. Muka lásky. (Xaver Dvořák)
  7. XXI. (Xaver Dvořák)
  8. MNE PŘITÁHNI! (Xaver Dvořák)
  9. ODA NA MOŘE (František Zavřel)
  10. Ó tys můj Bůh, pro jehož velké Příští (Růžena Jesenská)