HYMNA MÉ VLASTI.

Antonín Macek

Mé Čechy zryté kdys stopami gigantických vozů(Na) já kráčím půdou vaší od severu k jihu(Na) od východu k západu(Na) od dýmajících hald severu(Na) od místa hrůzyplných katastrof(Na) od skalních strží a slavných hradů(Na) nesoucích v pyšné nádheře(Na) své hrozebně vztýčené balvany(Na) a poslední čisté a smělé oblouky(Na) od hor hlav bílých odkud valí se divoké bystřiny(Na) od dýmajících dolů jak rány kouřící otevřené(Na) zejících dolů(Na) těch nějvětších a nejstrašlivějších obětišť(Na) spálených zardousených lidí(Na) od pohřebišť hrdinů tisícerých(Na) jichž řevy dozněly v němých hlubinách země(Na) v ohromném zoufalém boji s přírodou(Na) a lidskou bestií(Na) Od hor pat rozrytých(Na) od říše vypuzeného čaroděje(Na) od továren dýmajících v údolích řek(Na) kde pod smutným začazeným flórem par(Na) při svitu mdlých žárovek(Na) při světle obloukových lamp blýskajících dýmy(Na) se otročí(Na) Od chatek hnijících a trouchnivějících(Na) pod vrstvou sametového mechu(Na) kde živoří tkalci a brusiči granátů(Na) kde domovem jsou nejbolestnější(Na) bledé a resignující chorobné vidiny(Na) kde věří se a trpí(Na) kde čekají slávu pána jenž je životem(Na) neznámí tiší mučenníci bídy a hladu(Na) a kteří nezvednou pěstí(Na) a nevezmou krvavé odvety(Na) a nezahoří jim vztekem zarudlé smutné(Na) prosící oči ty slzavé zmučené oči(Na) A kráčím k jihu(Na) k ohromným smutným zrcadlům(Na) zádumčivých rybníků(Na) nad nimiž mávají křídly vyplašení vodní ptáci(Na) a z vonné a hluboké nádhery hor a lesů(Na) zní nevyslovitelné dumné a slavné chorály(Na) Ó kraji vášnivých snílků(Na) ó země mystického míru i barbarských bojů(Na) ó kraji šílených modliteb snů pohřbených(Na) ó scéno tragedie věků(Na) ó země dunící válečným křikem nenávisti(Na) ó země zpívající(Na) tou neuhasitelnou divokou slavnou(Na) a vášnivou nenávistí(Na) Mé Čechy(Na) já slyšel písně chat vašich ptáčata mizící(Na) jež stěhují se v neznámo z krutého mrazu srdcí(Na) ptáčata plačící(Na) já slyším naposled osaměle žalovati(Na) když zazářily jabloně svou bílou(Na) růžové zjasněnou něhou(Na) Mé Čechy(Na) pod rovy pod rubáši smutku bolesti(Na) tuposti zoufání beznaděje(Na) jak zřel bych stopy dávných obrů(Na) jich oči hoří smutné a děsivé nocí přítomnosti(Na) a je mi jak by kvetly(Na) v bytosti mé nádherné a rudé kalichy(Na) a jak by všechen vzdor a bouře(Na) od věků nahromaděné propukaly(Na) a rozehřmívaly se jak souzvuky(Na) obrovitých varhan(Na) a jásaly divokou mstící a bolestnou(Na) opojnou radostí(Na) Ó jíti v těchto stopách(Na) v těch kýžených bolestně hledaných(Na) krvavě vyrytých stopách(Na) v těch stopách zářících oslňujících v noci života(Na) jak blesky nejmohutnější(Na) prorývající temnou atmosféru tvořící se Země(Na) ve stopách tvořících trpících silných(Na) a vrývajících ohromné rýhy(Na) na skráních chvějících se velehor(Na) Mé Čechy(Na) Jste srdce Evropy tepající(Na) či nejněžnější nejjásavější píseň její(Na) Zde slunce vstalo z chmury(Na) a usmálo se nejtepleji v bělostných oblacích(Na) a zlíbalo novou zemi zaslíbenou(Na) řek slavných vykouzlilo nádherná zrcadla(Na) i luhy rozpučelé zelení nejvonnější(Na) a posetou jiskrami nádherných drahokamů(Na) Má tichá Kanaan buď zdráva(Na) Já žiji znovu ten tajemný a svatý okamžik(Na) kdy vyšlo slunce a mythickým praotcům(Na) ozářilo zjevení života(Na) zem sladkou kde bohů dobrých příbytek(Na) kde zpívají srdce jak prameny(Na) v nejrozkošnějších hlubinách(Na) posvátných hájů(Na) Mé Čechy(Na) Zvolám li jméno to je mi(Na) že ze slov těch dýše obět nejčistší(Na) dýmající ze svaté obětnice nejvyššího božstva(Na) Lidskosti(Na) A otvírá se svět tiché něhy a mrtvé slávy(Na) A vyslovím li tiše jen jméno to(Na) je mi jak by znělo(Na) Má lásko(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

782. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STARÝ BASTION NA HANÉ (František Serafínský Procházka)
  2. OKNO. (Sigismund Bouška)
  3. Den výroční. (Otokar Březina)
  4. Rozkoše pěna vyráží na rty. (František Sís)
  5. ZPĚV EMIGRANTA NA VYSOKÝCH HORÁCH. (Antonín Sova)
  6. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  7. TVÁŘÍ V TVÁŘ (Josef Holý)
  8. ZÁPAD. (Xaver Dvořák)
  9. BONE VENTE! (Rudolf Medek)
  10. Proč odvracíš se, o Slabá? (Otokar Březina)