Už z Variété, milostpaní?
Je zavřeno a z nenadání.
To moh’ jsi tušit, milý hochu.
Na titul vzpomeň sobě trochu.
A kde jsi ty byl na zábavě?
Od slečny sestry kráčím právě.
Proč spěcháš tolik? Není dosud ráno!
Vždyť je vám přáno, je vám přáno.
Schází jí ostré koření.
Melancholické stvoření.
Vkus buržoasní koblihy.
Květ příliš bílý, hihihi!
Soudíte přísně, rozmilý.
Časem se, doufám, ostřílí.
Žár, který, Jendo, z tebe sálá,
snad pokroku ji zachová.
Už často mnoho udělala
hlav otevřených výchova.
To je, mami, něco pro tebe.
Naše stromy rostou do nebe.
To, děti, už ta nová móda.
Však Variété přece škoda. –
Smutek pro ně srdce tíží,
mraky táhnou oblohou
Variété!
Kdos se blíží.
Nějací sem lidé jdou.
Spí buržoust. Noc vábí temným klínem.
Jdem’ do žití – sílení dobrým vínem! –
Cesta naše k modré výši.
Máte děti, zlou to tůru.
Ach – jak jarem květy dýší.
V hospodě jsou ještě vzhůru!
Na krásné to blýská časy.
V mládeži to kvasí, kvasí.
Kam že to kráčejí ti jonáci?
Za prací, mami, to jdou za prací.
Spějem bujarým letem
za modrým květem.
Co platen květ je modravý,
když člověk se naň vydáví?
Zavedem’ rovnost, vytrhnem’ dav z kalu,
zdoláme záhubnou moc kapitálu.
Stát se to nikdy nemělo,
nás to pak velmi mrzelo.
Je červen, červen, až se hlava točí.
Proč omamují tolik žhavé oči?
Nikdy a nikde, mé srdce.
My sejdeme se v klinice.
Kam že jsi řekl, že ti hoši pílí?
Za novými cíli, za novými cíli.
Celkem na tom málo záleží.
Chceš říc’ cos o dnešní mládeži?
Z buržoásních chceme sfér ven.
Vždyť je červen, vždyť je červen.
Chci na Parnasse pilnou značit včelu.
Sbratřit já dělnictvo chci strádající.
Já přírodu chci spoutat myslí bdící.
Já myslím, abychom šli do bordellu –
Kam že jsi řekl, že ti hoši pílí?
Za novými cíli, za novými cíli.
Za novým cílem touha míří.
Jdem skrze trní, bodláčí.
– Kéž k dávení mám hrdla čtyři.
Mně jedno, běda, nestačí!
Z buržoásních chceme sfér ven.
Vždyť je červen, vždyť je červen.
A počala maškara,
zrovna podle Machara:
Tak on dosud neví, co je ženská?
Byla vám to holka sakramencká.
A měla choutky kankánské
a pila ráda šampaňské.
Buď matka boží pomocná
ti v stavu přetěžkém.
Má milá, prý jsi nemocná.
Prý chodíš s outěžkem.
Chacha,
prý chodíš s outěžkem.
Mateřství jen ženu světí,
národ potřebuje dětí.
Kam že jsi řekl, že ti hoši pílí?
Za novými cíli, za novými cíli.
U Čemulpa, u Čemulpa,
kdo je s Rusy, ten je ťulpa.
Port Artur a Čušima
cara špatně dojímá.
Dělej každý to, co umí.
Pojďte, bratři, házet pumy!
Stumpfsinn, Stumpfsinn, du meine Freud’.
Ježíšmarjá, policajt!
Plijem’ na jich klad i zápor.
Zahoď, brachu, černý prapor – –
Ti měli tuze nahnáno.
Že, matko, je jim popřáno?! –