DOKRVÁCELA

Jiří Mahen

To bylo již na třetí den, co v krvi ležela a marně, marně čekala na příchod anděla. Šla slabá, útlá, v rozkvětu za stromů hovoru. Šla přes rokle a přes strže tam – domů – nahoru... Šla tklivá tak a oddaná po cestách ztracených, že neslyšela, v korunách když vichr zlý se zdvih’ – – To bylo juž na třetí den, co v krvi ležela a horečnýma očima do nebe hleděla... Na srdci tíha zabíjí. Strom ani nehne se. Po bouři divé těžký klid si uleh’ v pralese. O, po stezičkách ztracených k ní nikdo nezbloudil, až teprv pozdě – třetí den, kdy neměla již sil... Byl tulák to a citlivý, že nad ní zaplakal: Já miloval tě dávno již v samotě lesů, skal – A pak ji zvolna vyprostil, až úzkostí se třás’: Můj život málo ceny měl, proč tvůj tak náhle zhas’? Slz tisíc měla ve zracích, když bral ji v náruč svou a zvolna na cestu se dal s ní chůzí klátivou. Zrak časem ještě utkvěl v nebi, jež dávno zněmělo. Umřela duše. Prudkou láskou se tělo zachvělo... A den se chýlil ke konci... A dokrvácela. Pod její hlavou marně hřála má ruka rozchvělá. Ty oči, oči nedočkavé a smutně zoufalé! Ne, nemohli jim porozumět mí tvrdí horalé! Byla již půlnoc. Nesvítili. Jen měsíc v oknech plál. Však nadarmo u dveří hrubých jsem s břemenem svým stál. Neb uvnitř báli se a báli, snad v žití poprvé. Na skalních hranách rozedřely se ruce do krve. Snad báli se i mého hlasu, jenž hloubku smutku měl, a puklý zvon poplachem marným do jejich spánku zněl – A zase lesy, lesy, lesy, a přísná krása hor. S hrobem a křížkem na něm prostým se dávám v rozhovor. O jedné touze srdci svaté, jež štve a pohání. A o cestičce k nebi zlaté, kde číhá zklamání –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

955. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PASCHA. (Xaver Dvořák)
  2. MŮRA. (Antonín Sova)
  3. Záchvat nervósní (František Gellner)
  4. Bylo to na podzim, k večeru... ( K. Egor)
  5. KAPITOLA Z ROMÁNU (Božena Benešová)
  6. BALLADICKÁ BÁSEŇ O MARCELE Z TOHOTO SVĚTA. (Antonín Sova)
  7. IMPROVISACE KU SMRTI HAZARDNÍ (Antonín Sova)
  8. Vrať se! (Xaver Dvořák)
  9. SMUTEK JESENĚ. (Božena Benešová)
  10. POSLEDNÍ VĚŠTBA. (Jaroslav Vrchlický)