Poslední květ.

Adolf Brabec

Můj milý květe, rád bych tebe chránil a dechem svým bych chtěl tě vyrvat mrazu, svým vlastním teplem proti chladu bránil z rána, než mi pohled zjeví zkázu. Tak miluji tvou vůni, kdy zřím tebe a démant rosy skropí tvoje listy, kol slunce září, a jak jasné nebe, je kalich tvůj, tak vonící a čistý. Co zbude zítra? Soucit tichý padá do srdce mi, neb vidím klamné štěstí! Můj květe! Láska má tě měla ráda, však ta je mrtva! Nuž pro koho kvésti?

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

238. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II. S mateřídouškou dobrou noc ti dávám, (Jaroslav Vrchlický)
  2. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  3. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  4. VIII. Kde jsou ty Vesny, z kterých duše fialek (Jaroslav Vrchlický)
  5. PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  6. XXIX. Jsem přímý muž a nenávidím klamu (Jaroslav Tichý)
  7. VI. V ZAMLČENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Co velkého kdy člověk vykonal... (Růžena Jesenská)
  9. Mladé dívce. (Adolf Heyduk)
  10. 7. Ladný zjeve porozvitých růží, (Karel Hynek Mácha)