OBRÁZEK.

OBRÁZEK.
Je květen, symbol, čas i lásky, kdy všeho láska odpověď je odpovědí bez otázky, je všeho snem i touhy květ. Je květen, sám u okna sedím mi chvíli práci výhost dám, na sníh těch vonných květů hledím a oddávám se vzpomínkám. Tu pomalu se tvoří tiše z mlh vábná dívčí hlavinka, jak v obláčku by slétla s výše, a k ní má spěje vzpomínka. Ve rámci květů, blaha, krásy, ve slunném všeho rozkvětu jak člověk smutně vzpomíná si svých milých dívčích portrétů. Ve růžném věnci amoretů si tvořím dívčí obrázek, zřím vábné poupě její retů, zrak snivý, plný otázek. A ovíjí mne luzným květem, tím květem dávno ztraceným, jej obepřádá duch můj letem tím rámcem lásky zlaceným. 53 Ty staré zvuky strun těch klesly ve skromných veršů hravý rej a mlhavě mne dneska kreslí ten dívčí něžný obličej. Zřím vlasů vločky, havran věru jich noci moh’ by závidět, ve oka divném, bájném šeru to třpytnou hvězdou září zpět. Ty oči divnou záři lejí i lící rudé červánky, že srovnal bych je nejraději se zrakem krásné cikánky.. Ve bradě důlek čtveračivý, rty rudé, bílé zoubky v nich, při smíchu září každou chvíli ve barvách našich národních...! 54