Jenž narozen jsi vedle světelných zřídel
a od povrchu země odvracíš zrak,
v němž čte se touha i zhrdání – šetři svých křídel!
Šetři svých křídel! Neboť někdy, jak pták
uděšen v ztrnulost pohledem hadím,
měl bys jich silných potřebí.
Já, smutně zkušený, dobře radím.
Vidíš-li slunce na nebi,
vidíš-li hvězdy a slyšíš-li vítr, jak řádí,
v oddaném srdci k prvkům se pohybu,
k prvkům se světla druž. Nerozplýtvej však své mládí
v družnosti s nimi. Neb někdy za chybu,
spáchanou takovým rozpietím síly,
víš-li, čím splatíš?...
V mých těžkých a strohých slovech je bědno dnes číst.
Je jako raněné divoké zvíře srdce mé dneska,
bez myšlenky, bez pohnutí, bez citu... Jen svist,
jen svist suchým listím slyším.
Byl pták a byl had – – –
O ptačím životu se zachtělo mi psát.
Teď, když jsem otevřel
zděšením zavřené oči, tu slyším a vidím
ptačí ten život, jenž šťastných příhod byl pln.
Slyším jej zpěvem a šveholným letem jej vidím,
slyším jej v trylcích, ach, slyším jej v šumotu vln.
Kde je, kde je, kam se poděl?
Byl, zpíval, létal – není.
Od těžké práce denní
zvedni již hlavu svou.
A slyš, jak vypravuji
příhody, jež se snují
mým mládím v zradu daným, mou myslí tesklivou.
Soucitné děti pláčí
nad smutnou smrtí ptačí.
Jim není života
krom snadných ptačích písní,
krom nadšení, jež vysní:
jim ptačí bytost lehkou zpěvánkou kolotá.
Ty však pohlédni hlouběj.
Po denní práci hloubej,
proč skonal tento pták.
Ne smrt, zřím život ptačí.
A odtud bázliv stáčí
se k lidem udolaným můj zamlžený zrak.
Zřím ty, již klesli mladí.
Ty, kterým pohled hadí
zavelel stát.
Proč – tážeš se? Kdo ví tu?
Snad, že v těch očí svitu
je hrůzný majestát
závisti zeměplaze,
jenž čeká v bídné snaze –
a v chvíli příhodné,
zvítěziv nad únavou
životů šťastných, dravou
svých očí skelností jim srdce probodne.
Byl, létal, zpíval – není.
Já v němém podivení
zřím jeho život teď.
Jdu poli z lesa k městu
a zdá se mi, že jest tu
ve ptačím zhynutí života přípověď.
Kdo chcete se mnou jíti?
Ten ptačí život svítí
duhových světel hrou.
Byl, létal, zpíval – není.
Pohleďme usmíření
do bran, jež se nám s tichou teď hudbou otevrou.