GUSTAVE COURBET. (Pohřeb v Ornans)

Richard Weiner

Prokletí smíchu! Teď, hoste, bych rád, abys pronikl na dno, zřel všecko a dílo mé rád měl, neb dáváním hádanek ztrpčen, chtěl bych tichem být, kterým se vzdá milá milenci. Ze slov mám strach. Ni v pohled svůj nevěřím již a úzkostliv povznáším jej k tvým nehodným očím, zda zatměl ze zrak tvůj tím temnem, zkad line se hojivý tmel puklým srdcím, která okřehla v milostných hrách. Strach z grimassy pláče se mstí; také strach přiznat něžnost se mstí, ale běda, zhrubnou na sceně obě. Mrtví jsou pošetilí; a ve stopě dní svojích rádi by viděli slzy a laskání – – Neblahý, pro ně se vracím, neb já, jenž jsem unikal vždycky, neb já, jenž se nesvěřil nikdy, a proto pravdiv byl k sobě, mrtvý, dnes víru tvou žádám. Mám ji – leč sobě – se ztrácím.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1562. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MONOLOG. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  3. SKLÁDÁNÍ PRO MÉ SYNKY. (František Taufer)
  4. Výčitka Umění. ( K. Egor)
  5. PORTRÉT SMUTNÉ PRADLENY (Viktor Dyk)
  6. V ZÁPADECH... (Roman Hašek)
  7. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  8. Ballada o Radosti. (Antonín Sova)
  9. POLNÍHO KVÍTÍ BRATR. (František Taufer)
  10. ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (Karel Hugo Hilar)