STESK ANDĚLA STRÁŽCE.
Jsem strážný anděl, anděl české země.
Bdím nad ní, běda, hezkých pár set let.
Leč, jak se aspoň pamatuji temně,
nic na dlouho jsem spravit nedoved’.
Anděli, dítě, – vždyť jsi nemotora! –
Ne vinou vždy se oheň udusí.
Za Žižkou Lipany a Bílá hora.
Kdy, Bože, odpočinu si?
Jde osud odvěký, jde s příliš těžkou tlapou.
A o něm své mám zvláštní rozumy.
Cizímu koří se a své vždy šlapou.
Kdo trpět zná, ten vládnout neumí.
Znám krásné křty; leč když se chvíli vyčká,
tu přicházejí smutné funusy.
Své vlastní já má každý za Pámbíčka.
Kdy, Bože, odpočinu si?
31
Oh, zlá to věc, být v Čechách strážný anděl!
A za války jsem míval práce dost.
Když kles’ jsem udřen, tu mi nebes Pán děl:
„Jdi, v Čechách zle je, čiň svou povinnost“.povinnost.“
Vzpomínám dosud těžkou na hodinu,
kdy nedobré šly zprávy o Rusi.
„Hoj“,Hoj,“ zavolal jsem „molodci, čas k činu!“
Kdy, Bože, odpočinu si?
Věk příliš dlouhý nejde zjevně k duhu.
A od mužů já slyším závažných,
že to, co měl jsem hloupě za zásluhu,
je konec konců velmi těžký hřích.
Kdo v prachu byl, dnes opět pyšně trůní,
a kdo byl rekem, prachu okusí.
Je Pavlů vrahem, roste věhlas Muni.
Kdy, Bože, odpočinu si?
32
Jsem trochu zmaten. Zestár anděl strážný,
leč to se stane posléz každému.
Opustiv hovor ulic lehkovážný,
zašel jsem včera na skok do sněmu.
Co našel jsem tam? Režim nový zcela
a pitoreskní hokuspokusy.
Meissner a Švehla ústavu tam dělá.
Kdy, Bože, odpočinu si?
Tak mnohé vidím, co je zrovna k pláči.
Ó, Pane, jehož sláva nemíjí:
Jediný anděl Čechám nepostačí.
Pošli jich, Pane, celou legii.
A legie, to není příliš mnoho.
Ať, kdo bděl dlouho, bdít už nemusí.
Jsem strážný anděl a mdlý jsem už z toho.
Kdy, Bože, odpočinu si?
N. l. 15. 2. 1920.
33