LÍSTEK Z LETOPISŮ ČESKÉ LÁSKY
Poslechněte, křesťané,
píseň tklivou věru.
Jeden rada miloval
metařovu dceru.
Krásnou dceru metaře
kdesi od Unhoště.
Rada, ten měl kalamář,
metař, ten měl koště.
Marně matka říkala:
„Kam to myslíš, hochu?
Míříš příliš vysoko!
Uvažuj jen trochu!
Ten, kdo míří vysoko,
hluboko až padá.
39
Metař, to je proletář,
rada je jen rada.
O tobě-li doví se,
ještě tebe spráská.
Láska tvá je, synu můj,
beznadějná láska!“
Chudák rada zavzdychal
(tvář jak stěna bledá):
„Láska, drahá maminko,
poroučet si nedá.
Vím, že mířím vysoko,
chud jsem, ne však zpozdil.
Ale láska nehledí
na stavovský rozdíl.“
40
Marně matka říkala:
„Budeš honit bycha!
Starý metař dávno už
myslí na ženicha.
Metař muž je rozšafný.
krásná jeho dcera.
Jestliže se nemýlím,
myslí na montéra.
Pije trochu, jistá věc,
vlas mu také seříd’.
Ale chceš se, hochu můj,
s montérem snad měřit?“
Matka takto kázala
nemoudrému synu,
ale metař krotil též
lásku Madlenčinu.
41
„Dneska už se nedaří
příliš hloupým Honzům.
Rada bude míti hlad,
ale montér konsum.
Botič není libosad,
trubač není tambor;
rada bramborenku má
ale montér brambor.
A kde nouze a kde hlad
láska ochabuje.
Nesmí nikdy dítě mé
vdát se za buržuje!“
Ale marno přemlouvat
pošetilku mladou,
neuváží, milenec
že je pouze radou.
42
Plála láskou šílenou,
blouznivou a věrnou,
Sešla se s ním v podvečer
kdesi pod lucernou.
Řek’ jí celou lásku svou,
želel kruté sudby.
Jeho slova zněla jí
jak zvuk rajské hudby.
Naklonila hlavinku,
zpita očí blesky.
„Třeba jenom rada byl,
říká to tak hezky!“
Oči jeho hleděly
horoucí a temné.
„Třeba dcera metaře,
přece miluje mne!“
43
Žili chvíli opojnou,
vešli do říše víl,
když tu náhle rozzuřen
metař se jim zjevil.
Zasyčel jim jako had
drakonickou větu:
„Kdo se v cestu staví mi,
toho rázem smetu!
Kruci, co to za veteš!“
Usmála se Madla.
„Táto, ty nás nesmeteš,
neboť právě padla!
Bys nás smetl, musil bys
býti z jiné práceráce.
Ty se čerta nebojíš,
bojíš se však práce.
44
Chceš svou dceru zabíti?
Podívej se, táto.
Milý je jen buržoust,
má však v srdci zlato.
Srdce tvé neodolá
lásky mocným žárům.
Rada chodí na vodu,
ale montér na rum.“
Vzala radu za ruku,
před metařem klekli.
Koulel ještě očima,
tvářil se jak vzteklý.
Ale za čtvrt hodinu
v srdci jeho mráz tál.
Vzpomněl si, že montér ten
doopravdy chlastal,
45
vzpomněl si, že metařem
vždycky nebývával.
Že byl také chudý kdys,
že se JUDr. psával,
vzpomněl si na lásky květ,
který dávno povad’.
Rada může výnosně
se organisovat,
přestane být buržujem
a k straně se přidá,
bude z něho proletář,
mine jeho bída.
Slzu setřel s očí a
řekl: Buďte šťastni!!
Má to chybu, ale snad
obloha se zjasní.
46
Co to rtíky Madlenky
v světě nesvedly by!“
– Tenhle lásky letopis
v Zeyerovi chybí!
1920.
47