MASKA A SRDCE

Vladimír Frída

„Je třeba v pýše zachmuřiti hled, na tváře hodit lhostejnosti masku a poslední když třeba dáno v sázku, je třeba vzdorně semknouti jen ret. Co vřelo lávou, nutno změnit v led a mlčet věčně sterou na otázku, co zbude, když vše zapřels, cit i lásku, co zbude v jeseň dnů tvých naposled. Je třeba býti ve všem svůj a ryzí, nechť kolem svět vře lhostejný a cizí, jen duši neprobuď, věčného spáče!“ Tak mluví ret v ledové sevřen tahy. Cos při tom zní, jak v jarní noc déšť vlahý: to srdce jen kdes v hloubi tiše pláče.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

437. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VĚRNOST. (Sigismund Bouška)
  2. TVÉ ČELO JE TAK CHLADNÉ. (Bohdan Kaminský)
  3. Loučení. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. POSLEDNÍ EROTIKON. (Arnošt Ráž)
  5. Život. (Alois Škampa)
  6. PÍSEŇ. (Alois Škampa)
  7. Důvěrná epištola. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Má duše jak ta příroda (Jiřík Luděk Moravský)
  9. ZA TROCHU LÁSKY... (Jaroslav Vrchlický)
  10. NÁVRAT. (Karel Babánek)