METEOR

Vladimír Frída

Kdys ve vlahé srpnové noci, kdy obzorem chvělo se tisíce hvězd a v duši mé po Tobě touha, já díval se dlouze do dálných těch cest. V tom meteor ohnivý šlehl a proletěl prudce tak modrou tou tmou, a rty moje horečnou modlitbu šeptaly, bys byla věčně jen mou. Já myslím naň v podzimním večeru, kam že as doletěl, zapad’ a zhas’, zda leží kdes v pralesů klínu či v studeném objetí mořských snad řas. Vím, duše má svítící touhou též poletí prostorem jednou, jak on, kéž srdce Tvé naposled sžehne pak, opojí, jak věčně znějící tón. Však v klíny skal nezmizí, ani v dno moří, věř, vrátí se jistě a zas, neb touha má meteor nebude, jenž letěl chvíli jen, zapad’ a zhas’.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

588. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za noci. (František Taufer)
  2. HORROR VACUI (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Bílá kněžna (Rudolf Medek)
  4. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  5. NOTTURNO. (Zikmund Winter)
  6. Májová. (Růžena Jesenská)
  7. HOROUCÍ NÁPOJ (Rudolf Medek)
  8. PÍSEŇ (Růžena Jesenská)
  9. Excelsior! (Bohuslav Květ)
  10. SANDALFON (Jaroslav Vrchlický)