PO BÍLÝCH STEZKÁCH.

Kamil Berdych

A přes temena pohoří dvě hvězdy spolu hovoří, přes nezměřené pláně: – Dva na Zemi se líbají, a Země mstivá potají si chystá propast na ně... – „Jak sladko líbat s večera, po bílých stezkách do šera to neskonale svádí...“ – Kéž mohou trním zarůsti... Leč všecko se dnes odpustí. Oh! Agnus Dei! Mládí. – „Než první úsměv do rána přes pole čerstvě zoraná vypraví Slunce, usnem.“ – A ta dvě srdce dole tam, náchylná k prudkým krve hrám, továrním zmlknou dusnem. – A lesy, vody, pohoří v nesmírný klid se ponoří. Noc v západ hlavu skloní. A první hvězda umlká, zatím co druhá tiše lká a rudé jiskry roní...

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

154. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. WAGNER (Božena Benešová)
  2. PÍSEŇ NENAVRÁCENÍ. (Roman Hašek)
  3. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  4. LETNÍ POLEDNE. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  5. VI. Života svátek. (Eliška Krásnohorská)
  6. LETNÍ NOC. (František Táborský)
  7. Krůpěje. (František Serafínský Procházka)
  8. KDYŽ KVETLY MÁKY. (František Kvapil)
  9. Září. (Alois Škampa)
  10. XV. Hvězda plane nejjasněji, (Josef Kalus)