PO BÍLÝCH STEZKÁCH.

Kamil Berdych

PO BÍLÝCH STEZKÁCHSTEZKÁCH.
A přes temena pohoří dvě hvězdy spolu hovoří, přes nezměřené pláně: – Dva na Zemi se líbají, a Země mstivá potají si chystá propast na ně... – „Jak sladko líbat s večera, po bílých stezkách do šera to neskonale svádí...“ – Kéž mohou trním zarůsti..zarůsti... Leč všecko se dnes odpustí. Oh! Agnus Dei! Mládí. – „Než první úsměv do rána přes pole čerstvě zoraná vypraví Slunce, usnem.“ – A ta dvě srdce dole tam, náchylná k prudkým krve hrámhrám, továrním zmlknou dusnem. – A lesy, vody, pohoří,pohoří v nesmírný klid se ponoří. Noc v západ hlavu skloní. A první hvězda umlká, zatím co druhá tiše lká a rudé jiskry roní... 27