ZA SLADKOU HLOUPOST...*)

Kamil Berdych

ZA SLADKOU HLOUPOST...*)
Ta pozdní noc, tak klidná ve své kráse, pohádkám divným náruč otvírá... Jde někdo k zatracení, někdo k spáse, kdo nejslabší, se láskou obírá... Zástěrka bílá. Touha... Ticho vábí... Tož mládí a krev a srdce zahrá si a diskretní noc hříchy do hedvábí ukryje ráda za dík bezhlasý... Zrající žita šumí jako pěna. Jak víno, jemuž příliš věříme... U křižovatek postať Nazaréna se chvěje v hořkém, trpkém resumé... – Otče, jak milují se tvoji drazí! Třicet tři leta! Jak je těžká zem! Kdo líbají, ti nejlepší jsou vrazi... Mé smutné mládí buď všem příkladem... Mé mládí! Ne, já přece neměl žádné! Jak nerozvitý, přišlápnutý květ, jak strom jsem rost’, jenž od kořenů vadnevadne, a chtěl růst k nebesům, však nikdy nerozkvet’... Ah! Jak je směšná biblická ta sláva!!! Za sladkou hloupost vrátil bych ji rád: Kéž byla by jen jedna krásná hlava se přišla na má prsa vyplakat!!! – ——— *) Tištěno v „Práci“. 31