TULÁK.

Kamil Berdych

TULÁK.
A tak jsem vyšel naproti Slunci... Nade mnou viselo veselé nebe... A já měl trochu důvěry v život... A já měl trochu důvěry v sebe... Šestnáct let uběhlo před krátkým časem, mateřské rány už nechtěly bolet, hlava má ztvrdla tím bezcitným časem, jako bych vzdoroval někomu sto let... Tuláci odněkud silnicí táhli, a ják řek’ s odvahou do jejich kroku: – Bratři mí toulaví, vemte mě s sebou, čekám tu na vás přes patnáct roků... Přes patnáct let vzrůstá divoká touha v prsou mých, až pod ní praskaly plece, nějaká pohanská, zvířecí touha zpřelámat pruty té tradiční klece... Tak jsem šel... Silnice hedvábím šedým bosýma nohama... Bodláčím, hložím přešel jsem dávno už... A ještě vesele rouhám se v království lidí i božím... 11