SÁM!

Karel Boromejský Hájek

Sám. Sám zas bez vší útěchy a nadějí, zas pokleslý a zlomený – jak bylo kdysi... Tak sám, jak v širých polích rozvrácený kříž – se vším tím zatížením bolestných svých krisí, s celou tou mukou sporů vysilujících a se vší tragikou své vůle rozklíněné. Já cítím: něco hroutí, strhává se v nás, brutalní síla už jen v náručí nás žene, a smutek hluboký a temný jako smrt nás, vlastním ohněm ztrávené, teď odpoutává. Čím jsme si byli, duše, a čím jsme si dnes! a dnes co naše láska zmučená nám dává! Takové chvíle jsou to silné revolty, v nich celá bytost má se vztyčuje a vzpírá, ven chce se mi z těch kruhů začarovaných a odhodlaně zlomit pouto, jež mne svírá. Ven na vzduch! K světlu! s rozevřenou náručí vstříc jásat dálce zářící, jež konce nemá! a oplodňující to světlo poledne rozšířenýma pohlcovat zornicema!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1179. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BOLEST (Jan Opolský)
  2. JÁ PLÁČU ŠTĚSTÍM. (Karel Boromejský Hájek)
  3. TY VLAHÝ A ČERVNOVÝ VĚTŘE... (Rudolf Medek)
  4. PROLOG. (Zikmund Winter)
  5. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  6. VĚČNÁ TOUHA. (František Taufer)
  7. ZEMĚ (Richard Weiner)
  8. TO BYLO RÁNO! (Karel Boromejský Hájek)
  9. VÝKŘIKY DUŠÍ... (František Hais)
  10. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)