Jdu tmou.

František Sís

Jdu tmou závratnými krajinami, z jich všech ložisek stoupá tma, všude tma, v ní rozpadávají se kameny, hynou květy, zaráží se dech. A tma svírá hlavu, tlačí silou v spánky, buší v srdce – nevidím, neslyším, necítím jen tmu děsící černou. A dále řítím se v bolestném mrazení tmou úzkostlivého ticha. Sviští v hlavě v prudkém záchvatu horečných mdlob. Vidím svými zraky stuhlými, jak v hlavu se dere tma. Cítím mozek v šedivém toku botnat, cítím v hrobovém víru tmy zvětšovat klenby své hlavy. Mozek dále botná, hlava dále roste – roste v příšernou kouli, šíří se, šíří po zemi obrovská děsná. Padám pod její tíží, poslední dech vyrážím černých par. V hořících kolech padám dolů v neznámou dálku propasti, kam hlava silou černou mne stahuje. Bořím se chladivou zemí lomy ostrými dále do pustých samot tmy. Hlava dále padá, rychle padá, rychleji, rychleji – natahuje krk, nemůže stačit tělo, hlava odpadává, sama řítí se dál zrychleným pulsem do hlubin věčných tmy. Marně tělo zpěněnou rozkoší zdrceno stisknout chce hlavu, nejistě potácí se skřivené, v těžkých mlhách nepřístupné tmy. Ruka chytá se za krk – lepkavá kůže s krku se svléká, lípne se k ruce děsem zhroucené, ruka za nohu se chytá, kloub trčí v zdrcených prstech, chytá se za prsa – boří se do masa, do shnilého bahna. Tony děsu řvou v ochrnutých údech, maso odpadává, kosti se odlamují a dále do tmy vše řítí se za hlavou, jež víří v neprostupných tmách Neznáma – černá kometa.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

453. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  2. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  3. ROZHLED S VÝŠIN. (František Taufer)
  4. Rukojmí (Rudolf Medek)
  5. SLZA (Arnošt Procházka)
  6. Blíny v duši. (František Sís)
  7. PONOCOVÁNÍ. (František Taufer)
  8. BUĎME SILNÝMI. (Josef Lukavský)
  9. Návrat (Rudolf Medek)
  10. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)