Jítro?

K. Egor

Byla prý noc a já spal. – Teď jitro. – Není to blamáž všech jiter? – – Není to snad umírání, není to pohřeb? Když odešly tíživé sny, já čekal teprvé spánek; ale jaký to posměch! Stmívání, ticho, sněžení volné a v duši nesmírný smutek v šlépějích snů – Ó, marně čekám okamžik velkého východu Slunce, ó, marně za tebou rozpínám ruce: Radosti. Je každé mé jitro chorobným dítětem noci, té, kterou prožívám sám v loži pichlavě teplém, v které se svíjím a naslouchám modlitbě ticha, v které mi šílenství usnouti nedá, v které mi Pomsta vyhrožuje za veliké, neznámé Viny, a v které němá Skepse zoufalství posměchem bije. Byla prý noc a já spal.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

447. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PANDÉMONIUM (Rudolf Medek)
  2. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  3. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)
  4. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  5. VIA CRUCIS. (Xaver Dvořák)
  6. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  7. AŽ UMRU... (Antonín Klášterský)
  8. Ironické sloky. (František Taufer)
  9. Návrat (Rudolf Medek)
  10. Píseň o smrti. (František Taufer)