Jítro?

K. Egor

Jítro?
Byla prý noc a já spal. – Teď jitro. – Není to blamáž všech jiter? – – Není to snad umírání, není to pohřeb? Když odešly tíživé sny, já čekal teprvé spánek; ale jaký to posměch! Stmívání, ticho, sněžení volné a v duši nesmírný smutek v šlépějích snů – Ó, marně čekám okamžik velkého východu Slunce, ó, marně za tebou rozpínám ruce: Radosti. Je každé mé jitro chorobným dítětem noci, té, kterou prožívám sám v loži pichlavě teplém, v které se svíjím a naslouchám modlitbě ticha, v které mi šílenství usnouti nedá, v které mi Pomsta vyhrožuje za veliké, neznámé Viny, a v které němá Skepse zoufalství posměchem bije. Byla prý noc a já spal. 48