Na zpáteční cestě.

K. Egor

Na zpáteční cestě.
Kdesi daleko za mnou zůstala města, města v rovinách úrodné země. – Do hor bezlidných vede mne zdlouhavá cesta... ..Podzim...Podzim z hor táhne, smutek jde ke mně... Mlhy nad městy černými v rovinách leží: zvony večerních klekání pláčí s pustých kostelů dávno schátralých věží; za mnou pláč jejich do samot kráčí. Mlhou černý dým komínů továrních teče, vlá jak nad hroby prapory hoře. Za mnou v samotu revolta bídy se vleče, za mnou valí se prokletí moře. Do měst nedávno utek’ jsem ze samot ticha, abych života sílu pil klamnou. Ale vracím se. Bol větší v duši mé vzdýchá. Chci sámsám. Ale měst kletby jdou za mnou. 36