V mlhách.

K. Egor

V mlhách.
Jak bílé dechnutí Zimy mlh vidina jemná rozpjala křídla. A veliké skvrny žluté a hnědé a rudé juž umdlených stromů na křídlech mlžiny hasnou,hasnou. Stojím na skalním trsu a do mlhy zírám... Závratné ticho prosáklo mlhou, obzory všechny ztonuly ve vlhké běli. Jen veliké skvrny žluté a hnědé a rudé stromových korun jak mrtvé oči pohaslých přátel bijí v mou duši. : Z rudých zřím výčitku stydlého Slunce, výčitku kajících vášní, výčitku uzrálé bolesti za rozkoše květy;... hnědé jsou smutkem zmařených tužeb a žluté planou šílenstvím krásy Života konce. Stojím na skalním trsu a do mlhy zírám, z ní strašlivé oči výčitek, smutků a šílenství bodají v můj vylhaný klid duše. 41