Tak rád bych zazpíval...

K. Egor

Tak rád bych zazpíval...
Ó, Živote prokletý věčně umírajicími! O, Živote studený a mrtvý, Živote, který náležíš mně! Tak rád bych zajásal v světlé melodii, tak rád bych za jediný pravé radosti úsměv nazpět všechno ti dal, čím léta snad mohl bych žíti; (čím léta mohl bych mříti!), vše, co pohyb a cítění učiní v těle a nervech a duši. ...Tak rád bych zazpíval jedinkou aspoň písničku Štěstí, tak rád, – a nemohu! Jen umírat, umírat věčně... Co prožil jsem, ta minulost šerá, ta dávno již v pláči složila do klína zlomené ruce, ta nemůže v zpomínkách slzeti ani, protože slzela tolik... ach tolik... tolik...!! Či vzpomínat mám svých zkrvácených srdcí, jež přibita na kříži žíznila od mého zrození? Mám vzpomínat výkřiků zoufalých a hoře a smutků a šílenství smrti? – – – – – – – Pak život můj včera a dnes a zítra...! Což není to poslední chvění uštvané duše, poslední záchvaty křečí, jež po Smrti taužítouží? – – – – – Ale budoucí dni! ...tak ještě bolest! – A v tu už jenom věřím... 18