Modlitba samotáře.

K. Egor

Modlitba samotáře.
Filosofové smrti a Smrt, Hrůza a Modlitba: Ty pojmy tak blízké šílenství tanci! – – – – – – – – Ach, já zapomněl, Vy jste již odešli, moji bratři; a co zbylo v mé černé samotě? Ani Filosofové smrti, ani Smrt, ani Hrůza... ani Vy...! – – – Snad Modlitba...?! Ó, Bože! Celý můj život je veliký výkřik k Tobě! ...A pláč?A pláč! A vzlykání! – Všechno jen k tobě! ...Neznám ničeho kolem... ...tma a černé, zoufale vzepnuté ruce.,.ruce... Ó, Bože! Přijmi šílenství tvora, jenž vůlí Tvou stvořen, dosud žije! Život křičí! Modlitby křičí!! Umírání křičí... a Ty, Bože, nade mnou se srdcem kamenným. 31 Tvůj sluha nehodný vrátil se s prosbami k Tobě! Ty neslyšíš... Já svíjím se, Bože! Již nemohu plakat, již nemohu vzlykat, má duše umřela... ale nervy a mozek a tělo, to proklaté tělo za Tebou z posledních sil křičí....křičí... : – – – – – – – – – – Skály nehnuly jediným pískovým zrnkem, Moře bez Větrů nevztýčilo vlny!! Netknuté ticho... Nebes lhostejné ticho! ...Jen řídký smích z daleka, z daleka slyším... Tak aspoň Skalou být, tak aspoň Mořem!! 32