Ticho v duši.

K. Egor

Ticho v duši.
Jako ve starém a opuštěném parku za podzimních stmívání s plýhavým smutkem, takové je ticho a takový klid v mé duši. ...Trochu života a mnoho umírání... ...Trochu dusených výkřiků a mnoho pláče... Ale vím, je to klid tajemných tušení bouří, jež zaspaly náhodou několik hodin v prohlubních jezer, je to klid spoutaných před večerem poprav... A zdá se mi někdy, že bouře už v dálce na buben hlučí, a zdá se mi občas, že umíráček zacinkal s věže. – Ach Bože! Jsem slepý, co zatím Osud děsné přípravy snuje; toliko instinkt strachu a bázně šeptá mi cosi... – – – – – – – – Ale pak přijde vše náhle! Bouře udeří v bubny, zaječí trubkami všemi! A bude to vítězný pochod strašlivé Pomsty v nepřipravené město branami nespuštěnými!! Plameny věží vykřiknou do tmy, zvony poplašné roztají v žárech. ! Vražda půjde ulicemi na rozkaz Pomsty a Spící pod meči nehlesnou ani. 30