Píseň o půlnoci.

K. Egor

Píseň o půlnoci.
Usnula vichřice, usnula, zavzlykla naposled, zavzlykla ze spaní ještě... Půlnoc juž černý stan rozpnula, studený Smutek mi návštěvu učinil z deště. Sedli jsme společně ke stolu, zpívali po tichu melancholické si písně. – Potom své lože si ustelu, Smutek však ulehne se mnou, se Smutkem Tísně. Bolest spánek můj zapudí,zapudí. – Kdyby tak alespoň vichřice procitla ještě! ...Pozdě už... nikdo nevzbudí. Věčnost je k jitru, mne umučí tichý pláč deště. 29