Mám bořiti ještě?

K. Egor

Mám bořiti ještě?
Když všechno již utichlo, i vichřice i šelest padajícího sněhu, když všecko usnulo, i slunce i hvězdy a každý život, já náhle se probudil z umdlení a nervy a duše vzkřikly v horečkách za Životem. Vím, to bylo již pozdě... .,.Již...Již pozdě! – – – – – – – – – – – – Teď nepřijde ani jeden takový okamžik. – – Nemůže, neboť přišel by příliš pozdě... Již chrámy jsem sbořil.,.sbořil... (Vlastně, Život tak činil a já klidně se díval) : Mám litovati ztracených pravd, denním živořením illusí zbahnělých? : – Jen jeden chrám zbývá: Duše. Jen jedna zůstala pravda: Obroda v Smrti. Jen jedna illuse vychází v západě žití: Vítězství Boha. Tři sloupy věky vztýčené do prázna věčnosti trčí. – Strhnu-li jeden, sřítí se všechny! ...Pak konec a smích... Kladivo v rukou zdvižených třímám. : Mám bořiti ještě? 53