Když všickni již odešli...

K. Egor

Když všickni již odešli...
A zase nezbyl mi nikdo z mých přátel, kteří by lásku a teplo přinesli v oběť samoty mé. Všickni jste odešli se smíchem na rtech, a já, samotář věčný, nenávist vaši odměním láskou. A dál umírat budu ve vlhkém koutě společnosti, ve stínech lidské bídy a nenávisti, v plísni trpících a ponížených, kde nevzejde slunce, kde nevzkvetou růže... A pohlížet budu bez touhy na radosti vaše a zpívati budu hymnus k oslavě smrti. ...A umírat budu na trní vaší nenávisti; já, Žebrák-láskyŽebrák-lásky, umírat budu však smířen; a s láskou k vám vykřiknu jednou přec šťasten. 8