Dávno již...

K. Egor

Dávno již...
Dávno již zemřela slova v mých rtech, dávno již poklesly před činem ruce. Jak asketa řeholník žiju v svých zdech, duši svou přibíjím na pranýř Muce. Jestliže zaplanu chvilenku v snech, vzpomínky do dálek zaletí maně, tisíc dnů kaju se v samoty zdech. Snů žár a vzpomínky? – Bolest dám za ně. 20