V den stmívání.

K. Egor

V den stmívání.
Den stálého stmívání za nekonečných dešťů květnových... ...Rád ze samot svých otevru duši krůpějím smutku, jež padají do rozkvetlých zahrad vonných šeříků a růžových jabloní a bílých střemch,..střemch... Bože! Jaký to hluboký, nesmírný sen smutku! Což je to, viděti v stmívání slzy krajiny zimní, mrtvého starce? Ale jara pláč, zármutek toužících panen, toužících v smutku po rozkoši početí, po rozkoši státi se tvůrcem! 12