Jen jedinou modlitbu...

Jen jedinou modlitbu...
Jen jedinou modlitbu k Tobě, Bože mého dětství, kdy matka má sepjala mé ruce a se mnou se modlila! A její hlas se chvěl jak v tajném předzvídání, že zapomenou rty mé modlitby k Tobě. Jen jedinou modlitbu, prochvělou uctivou bázní k Tobě, a nadšením prostým a upřímným! Ó, matko má! Kříž vdechni na znavené čelo a sepni mé ruce a předřikávej své modlitby, ty modlitby, jež zapoměly se vrátit ke rtům skeptickým! „...Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme“...odpouštíme...“ Ó, modlitbo tisíců, modlitbo staletí, ó, modlitbo vysněná v chudobě, v bolesti a bídě, ó, modlitbo výkřiků Lásky z odlehlých Judee samot, ó, modlitbo velikých dětí čistoty a krásy, proč zapoměly říkat prosby Tvé k Bohu rty horkostí spálené, když vracím se kající k Tobě v chorobných snů zaníkání? ...A modlíval jsem se dlouho; a v modlitbách zpívala i plakala má dětská duše... 51 – Pak zapoměly se vrátit ke rtům skeptickým... Či spálil Někdo Vaše křídla, že nedoletěly Jste zpět, zpět ke rtům, které dnes tolik po Vás prahnou? – Kdo zadržel Vás? ...A duše má smutná; a pláče za Vámi ze samot... ...„Odpusť„...Odpusť nám naše Viny, jakož i my odpouštíme“...odpouštíme...“ – – – Víc modlit se odvahu ztrácím, víc vzpomínat netoužím na Vás, a ptáti se proč, Pomsty zakrývá výsměch. 52