VII. Políbil jsem tě naposled

František Zavřel

VII.
Políbil jsem tě naposled
Políbil jsem tě naposled
po pitvě v rakvi ležící. Tvá ústa, kdysi zářící a vonná, byla mráz a led. Neříci hlídač své výhružné: Zpět!, snad na tvých ústech zaslech’, spatřil bych, co hledám celý život tich.
125