II. 2. květen 1938.

František Zavřel

II.
2. květen 1938.

Zmizela jako pohádka, jako vzpomínka přesladká, jako píseň, kterou slyšíš znít, zborcené harfy tón, zapadlé hvězdy svit, zpěv, který pastýř píská na šalmaj, zhaslého ohně dým, ztracený srdce ráj. Ubohá Miládka! Byl pozdní večer, druhý máj... [4]