Východní otázka.

Východní otázka.
Na Balkáně Turčína, zločiny jenž nasák, chytli Slávi za bradu, zahráli mu třasák. A pan Turek třásl se v převeliké muce – a když nejhůř bylo mu, k Rakousku vztáh’ ruce: „Honem, páni, pomozte, Slovanstvo mne trápí, hajte slavné status quo, rychle, neb čas kvapí. Slované si stěžují, že jsem jim vlád’ krutě – a já přece vládl jim jenom černožlutě. Nechcete-Ii blamovat svoje vlastní činy, musíte mi hájit trůn, nebo dáti jiný.“ A ve Vídni strčili hlavy dohromady: „Pravdu Turčín povídá, zná on naše spády. 6 Musíme mu pomoci, ať to co chce stojí...“ A německé žurnály hlučno troubí k boji. „Zabili nám Prochasku, to nás velmi pálí, tři sta třicet osm ran do něho jsou dali, tělo jeho vysvlekli, po ulicích vlekli, jeho hlavu do Srbska nesli vrazi vzteklí.“ Znělo to jak pohádka, pohádkou to bylo: naše milé Rakousko opět prohloupilo. Bohužel, ne poprvé, naposledy též ne, svět se bavil pohledem na křiklouny směšné!