SYN PŘÍRODY.

Josef Václav Frič

Ty hory tou svou vzdáleností touhy moje probudily; a ty květy v outrpnosti své mi slzy propůjčily. Ta luna ve své unylosti k milosti mne probudila, a ta hvězda na výsosti duši k písním naladila. Ta děva svojí přítulností život v ráj mi proměnila. Ach! proč svou mne bezcitností z něho náhle vypudila? –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

480. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jedné z Růží Sáronských. (Siegfried Kapper)
  2. Stella. (Siegfried Kapper)
  3. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  4. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  5. Časný skřivan. (Vilém Ambrož)
  6. POMNĚNKY. (Karel Sabina)
  7. Pobloudilý. (Bohuslav Čermák)
  8. ŽIVOTA POUT. (Karel Sabina)
  9. Zrazená hvězda. (Václav Antonín Crha)
  10. Z JITRA. (Karel Sabina)